Odívání v antice

Dominika Illeová (sepsala)

Tereza Bláhová (udělala desing)

Adéla Chloubová (pomáhala s desingem)

Řím

Plnoprávní občané nosili oděv občana, což byla bílá tóga a čapka.

Oděv - uniforma:

Základním oděvem legionáře byla tunika. Důstojníci navíc nosili další vrstvy tkaného či koženého oděvu spadajícího z pod pancíře v několika vrstvách hustých pásů, někdy zdobených a opatřených třásněmi. K ochraně před nepohodou sloužil typický vojenský plášť - sagum. Tvarově vycházelo z civilní lacerny (šlo o čtverec či častěji obdélník asi 140x230cm - Kybalová, 1998, str. 128), ale bylo kratší a ze silnější vlněné tkaniny, v barvě rezavé či hnědé (vojáci) nebo červené (centurioni a tribuni za republiky, později nosili tribuni pláště bílé). Před bojem či prací se sagum odkládalo. Obuví legionáře byly caligae, hrubé, pevné vojenské boty s volnou špičkou a patou - základem byla podešev podbitá cvočky pro zpevnění, zbytek boty tvořily proplétané a provazované řemínky dosahující až k nártu. Důstojnici dávali přednost vyšší uzavřené obuvi - tzv. calcei dosahující ke kotníkům nebo až na lýtka, popřípadě obuvi vycházející z orientálních či řeckých vzorů (např. endromis). Pro rozlišení stavu (za republiky i ve sféře civilní, za císařství se od tohoto zvyku již ustupovalo) sloužilo různě provedené purpurové lemování tunik. Vojáci nosili pouze jednobarevné tuniky bez lemování, římští jezdci (ve smyslu stavu - tedy equites - nikoli funkce) úzký lem a senátoři široký nachový lem. Vojevůdcovským pláštěm bylo tzv. paludamentum, které se sice tvarově prakticky nelišilo od saga, ale bylo vyrobeno z kvalitnější dražší tkaniny a celé nachově - purpurově zbarveno. V zimním období a v severnějších oblastech vojáci oblékali teplejší kolový plášť (paenula). Po vzoru pomocných jednotek z Galie a z Germánie se i do legií rozšířily krátké přiléhavé nohavice.

Oblékání

Představy oblečení Etrusků nám dobře podávají sochy nebo malby v hrobech. Muži nosili především tebennu - krátký purpurový pláštík splývající z levého ramene - převzatou Římany a prodlouženou tebennu, kterou Římané nazývali tóga. Ženy se oblékaly do volně splývající lněné tuniky (často bohatě zřasené), přes níž byl přehozen bílý plášť s barevným lemem, a zdobili se šperky (spony, náramky, prsteny).

 Bojovník                      Dámy            Mudrci            Vojáci             Generálové

Řecko

Výzbroj a výstroj
Oděvem vojáka byl chitón - defakto stejný oděv jaký nosili muži i v civilu - prosté různě nařasené přepásané (někdy dvojitě) roucho obvykle bez rukávu, tvořené dvěma díly, sešitými nebo jehlicí spojenými na ramenech (někdy jen na jednom rameni) a bocích.
Chitón mohl být lněný, vlněný či později též bavlněný. Mohl mít též různou barvu nebo být zcela nebarvený. Někdy mohl být ale i rudý o čemž se traduje, že jde o psychologické opatření, neboť na rudém oděvu není vidět vlastní krev a zranění. Chitón zámožnějších bojovníků mohl být zdobený například výrazným ozdobným lemem s geometrickými vzory apod. Přes chitón se oblékal další kus oděvu - plášť - chlamys spínaný na pravém rameni tak, aby pravá ruka zůstala volná a pohotová k boji. Zvláštním typem oděvu byla "uniforma" efébů - nosili tmavou chlamidu sepjatou na pravém rameni a široký plstěný klobouk – petasos.

Výzbroj a výstroj 2
V mykénském období se používaly štíty ve tvaru číslice osm. Byly z kůže napjaté na dřevěném a proutěném rámu, zpevněné masivním vertikálním dřevěným žebrem a posílenými okraji. Tyto štíty však mizí z uměleckých předmětů brzy po roce 1400 př. n. l., a jsou nahrazovány tzv. dipylskými štíty (název je podle hřbitova v Athénách, kde bylo nalezeno velké množství vyobrazení těchto štítů), tvarem i konstrukcí podobnými těm mykénským. Jednalo se o oválné štíty se dvěma výřezy po stranách. V pozdním mykénském období se poprvé začal v Řecku objevovat i kruhový typ štítu s centrálním držadlem, nicméně až příchod Dórských kmenů na Peloponnésos kolem roku 1050 př. n. l. zajistil rozšíření tohoto štítu. Tento typ štítu vznikl pravděpodobně ve střední Evropě a byl vyráběn z tepaného bronzu. O nejstarších formách řecké výzbroje a výstroje nás informuje jednak Homér v Iliadě a jednak archeologické nálezy.

 Mezi nejstarší formy ochranného odění patřily neforemné bronzové pancíře jaké známe například z nálezu z Dendry nedaleko Mykén - nález datovaný do 15. st. př. n. l. svou formou vzdáleně připomíná předimenzovanou loricu segmentatu Římanů - ochranu bojovníka tvoří vzájemně sešněrované široké bronzové pláty, které se vzájemně překrývají a obepínají tak trup. Ochrana ramen byla řešena širokými nárameníky a krk chránily další pláty protažené do vysokého stojacího komínovitého límce. Tato zbroj sice skýtala relativně dobrou ochranu, ale omezovala pohyb a byla též velmi těžká - hodila se spíš pro pěší boj, kdy se bojovník na bojiště přepravil vozem nebo přímo na něm i bojoval. Od 14. st. se pak objevují stále častěji typy lehčí, kde základ zbroje tvoří textilní podklad s uchycenými zesilovacími pláty z bronzu - podobné zbroje Homér nazývá chalkochitones - tedy kovový oděv (oděv - chitón ).

Nejstarší z řeckých přileb nám tradičně představuje opět Homér - jde o přilbu s koženým základem (uvádí přímo kůži psí) hustě pošitou umně poskládanými kančími tesáky, polstrovanou plstí. Podobné přilbice známe třeba z nástěnných fresek z Pylu ze 13. st. př. n. l. nebo z Mykén ze stejného období - nalezená slonovinová plastika válečníka má na hlavě právě takovou přilbici, kde jsou kančí zuby poskládané v několika horizontálních řadách nad sebou. Narozdíl od přileb vyobrazených v Pylu, které buď nemají lícnice žádné nebo jen velmi nevýrazné, má přilba z plastiky již velmi výrazné funkční lícnice, ze stejného materiálu jako zvon a uvázané pevně pod bradou. Vedle této lehké přilbice se ale objevují i podobně tvarované a stylizované přilbice bronzové, které výchozí vzor umně napodobují. V nálezech z nejstarších dob se objevují i náholenice - byly to bronzové pláty uchycené k nohám pomocí řemínku - nicméně tento typ výzbroje se více rozšířil až v 7. století př. n. l.

Řekové nosili řasený oděv , který se nazýval Tóga, upravovali si vlasy.Používali pevnou obuv-Sandály.Oděv neměl rukávy.

V oblékání nebyli Řekové nijak nároční, ženské a mužské oblečení se od sebe příliš nelišilo. Muži nosili košilovité roucho – chitón, vlněný plášť – chlainu, svrchní šat – himatión nebo vojenský oděv – chlamys. Ženský oděv se nazýval peplos, ušitý z vlny nebo plátna, který mohl být na bocích sešitý či otevřený. Vlnu a len později obohatila bavlna z Indie a čínské hedvábí. Jemné průsvitné látky zvané kójská roucha sloužily za oděv hetérám, řeckým prostitutkám.

Oblečení

Římané, podobně jako Řekové, většinou nosili dva druhy oblečení. Úplně původně nosili jen bederní roušku z kůže nebo plátna. Později ji nosili jen dělníci a atleti. Záhy se však jako spodní oděv rozšířila tunika, což byl obdélník sešitý po stranách a byly nechány jen otvory pro ruce a hlavu. Tunika se nosila přepásaná páskem nebo špagátem. Byla podkasaná tak, aby vpředu sahala ke kolenům a vzadu byla delší. Později se nosila i tunika s rukávy. Kdo nosil tuniku pod kolena, byl považován za změkčilce, a kdo kratší, za nemravu. Neujal se asi Césarůb pokus o prodloužení, aby zakrývala kolena. Tunika byla čistě bílá. Jenom senátoři a jezdci na ní měli červený svislý pruh. Senátoři širší, jezdci užší. Přes tuniku se nosila slavnostní tóga. Tu mohl nosit jen římský občan. V době smutku se nosila tmavá tóga. Ženy také nosily tuniku, později delší stolu. Jinak nosily peplos, což byl oblek vcelku podobný tunice. Pokud šly ven, přetáhly si cíp pepla přes hlavu jako závoj. Vojáci nosili krátké tuniky, plášť a zvláštní boty (caliga). Římané nosili doma řemínkové sandály, ven nosili jakési kožené polobotky. Patricijové měli právo nosit červené boty s půlměsíčkem. Stejné černé nosili senátoři. Chudí a otroci nosili dřeváky. Obuv žen byla stejná jako obuv mužů, jejich však byla pestřejší a lehčí. Také se nosily jakési "pohorky". Římané neznali ani punčochy, ani ponožky, obouvali se naboso. Jako kabát používali různé pláště, často s kapucí, které byly jak z vlny, tak z kůže. Oblečení bylo z látek lněných, vlněných, hedvábných, polohedvábných a bavlněných. V Římě chodili muži prostovlasí, jen propuštěným otrokům byla nasazována čepička, většinou vlněná nebo plstěná, zvaná pilleus, která byla symbolem svobody. Na cestování v horku byl slaměný klobouk se širokou krempou, aby dobře chránil před sluncem.

                           Antické odívání                                                  Spartská dívka

Tunica